Magnificat

Johann Sebastian Bach (1685―1750)
Magnificat in D BWV 243

• Magnificat | chorus
• Et exultavit | soprán
• Quia respexit | soprán
• Omnes generationes | chorus 
• Quia fecit | bas
• Et misericordia | duet alt, tenor
• Fecit potentiam | chorus
• Deposuit potentes | tenor
• Esurientes | alt
• Suscepit Israel | trio soprán I, soprán II, alt
• Sicut locutus est | chorus
• Gloria Patri | chorus
• Sicut erat | chorus

Koncert vznikl ve spolupráci s Annenkirche.
Zvláštní poděkování Günterovi & Ute Seidel

• Tereza Zimková, Lucia Caihuela | soprán
• Kamila Mazalová, Aneta Petrasová | alt
• Ondřej Holub | tenor
• Tomáš Šelc | bas

Collegium 1704

• koncertní mistr | Helena Zemanová
• violino I | Markéta Knittlová, Petra Ščevková, Jan Hádek
• violino II | Simona Tydlitátová, Eleanora Machová, Martina Kuncl Štillerová
• viola | Dagmar Valentová, Julia Kreichbaum, František Kuncl
• violoncello | Libor Mašek, Hana Fleková
• kontrabas | Luděk Braný
• varhany | Pablo Kornfeld
• flétna | Julie Braná, Lucie Dušková
• hoboj | Katharina Andres, Petra Ambrosi
• trubka | Hans-Martin Rux, Astrid Brachtendorf, Marc Deml
• tympány | Daniel Schäbe

Collegium Vocale 1704

• soprán I | Tereza Zimková, Helena Hozová, Kamila Zbořilová
• soprán II  Lucia Caihuela, Pavla Radostová, Marta Fadljevičová
• alt | Kamila Mazalová, Aneta Petrasová, Daniela Čermáková
• tenor | Ondřej Holub, Filip Dámec, Čeněk Svoboda, Krzysztof Mroziński
• bas | Tomáš Šelc, Lukáš Zeman, Martin Vacula, Michał Dembiński

Johann Sebastian Bach

zhudebnil biblický chvalozpěv Magnificat nedlouho poté, co se v roce 1723 ujal postu kantora u svatého Tomáše. V Lipsku tvořila modlitba Magnificat pravidelnou součást bohoslužeb a o běžných nedělích se zpívala německy, avšak při významných svátcích, zejména o těch mariánských jako Zvěstování a Navštívení Panny Marie či Uvedení Páně do chrámu, se uváděla latinsky.

Jde o vůbec první velkou liturgickou skladbu, v níž Bach vycházel z latinského a nikoliv německého textu, čímž do jisté míry setřel rozdíly mezi katolickou a protestantskou tradicí. Stejný neobvyklý postup následně zopakoval ještě ve slavné Mši h-moll. Někdy kolem roku 1733, nejspíš u příležitosti svátku Navštívení Panny Marie, pak připravil novou verzi Magnificat transponovanou z původní tóniny Es dur do D dur (BWV 243), aby mohly být v orchestru využity trubky, které se v Sasku obvykle ladily právě do této tóniny.

Text chvalozpěvu pochází z Lukášova evangelia a zachycuje promluvu Panny Marie, která se, již těhotná, setkává se svatou Alžbětou, rovněž v požehnaném stavu. Při setkání se v Alžbětině lůně pohne dítě, budoucí Jan Křtitel, a Alžběta vzdává Marii úctu (základ modlitby „Zdrávas, Maria“). Marie odpovídá chvalozpěvem velebícím Boží moc a jeho velké skutky. Tato pasáž vešla ve známost jako Magnificat („Velebí má duše Hospodina“). Text tedy navozuje radostnou a vznešenou atmosféru, která je v Bachově pojetí patrná od samotného počátku.

Bachovo zhudebnění předepisuje pět partů (dva soprány, alt, tenor a bas) a barokní orchestr s trubkou a tympány. Expresivní skladba sestává z dvanácti poměrně krátkých částí a Bach v ní hudebními prostředky dovedně ilustruje význam biblického textu: za povšimnutí stojí například volba žesťových nástrojů pro pasáže představující Hospodina coby vítězného bojovníka, překvapivé užití téměř kompletního ansámblu pro zvolání „Omnesgenerationes“ (Všechna pokolení), které vpadne do meditativního sopránového sóla, nebo energická a razantní fuga pro verš „Fecitpotentiam in brachiosuo“ (Prokázal sílu svým ramenem).

K nejzdařilejším částem skladby patří bezesporu meditativní árie „Quiarespexit“, v níž první soprán doprovází obligátní „milostný hoboj“ (oboed’amore), tedy druh hoboje laděný v A, který se vyznačuje jemnějším, altovým zvukem. Americký hudební kritik Michael Steinberg podotýká, že hlas a nástroj se zde napřed o materiál dělí v „kontemplativním duetu“ a následně hlas přechází do prostšího, deklamatorního stylu. V podobném duchu se nese i „Esurientes“, líbezná árie pro alt a dvě obligátní flétny.

Navzdory tomu, že jde o poměrně rané dílo a v Bachově tvorbě o raritu z hlediska zvoleného jazyka, se Magnificat stalo jednou z Bachových nejoblíbenějších skladeb vůbec, o čemž svědčí i velké množství nahrávek a četnost koncertních provedení.

J. S. Bach: Magnificat in D BWV 243