Ve svém ztvárnění starozákonního exodu Izraelitů z Egypta, které mělo premiéru v dubnu roku 1739, Händel dokázal zobrazit děj hudebními prostředky s takovou intenzitou, vynalézavostí a přesvědčivostí, že publikum doslova tají dech. K tomu přispívá i dvojsborová koncepce, použití pozounů a do té doby absolutně neslýchaný recitativ sboru na slova „He sent a thick darkness“. Dalším do značné míry experimentálním polem byly pro Händela árie, komponované nikoli na verše, nýbrž na biblické vyprávění v anglickém jazyce. Později vytvořil už jen jedno oratorium výhradně na biblickou prózu — jeho Mesiáš na libreto Charlese Jennense podle novozákonních textů měl premiéru během skladatelova pobytu v Dublinu, v dubnu roku 1742.
V oratoriu Izrael v Egyptě jsou zpracovány výlučně texty Starého zákona. V první části, sborovém eposu obsahujícím drastické popisy pohrom seslaných na Egypt, Händel zhudebnil převážně verše starozákonních žalmů. Předlohou druhé části, v níž Izraelité velebí Hospodinovy mocné činy, se stala prakticky celá 15. kapitola knihy Exodus. Při komponování hojně používal celé hudební věty nebo úseky vět z kompozic starších skladatelů, Alessandra Stradelly, Dionigiho Erby, Francesca Uria nebo Johanna Kaspara Kerlla. Z vlastních děl znovu upotřebil dvě klavírní fugy nebo jednotlivé věty z Dixit Dominus a z kantáty Armida abbandonata.
Foto: Petra Hajská