Myslivečkův talent pro kompozici houslových koncertů spočíval především v jeho schopnosti napsat virtuózní pasáže, jež nejsou „vyprázdněné“, jak tomu bývalo v případě méně nadaných skladatelů. Mysliveček svá sóla pojednává mnohem zajímavějším způsobem, takže posluchač musí až žasnout nad jeho zdánlivě nevyčerpatelnou invencí. Jeho hudbě nikdy nechybí ostrovtip a schopnost posluchačovo ucho překvapit i potěšit. Postupy převzaté z Vivaldiho stylu a z barokní doby zde představují pouze jeden z mnoha zdrojů, které Mysliveček ve svých houslových koncertech použil k dosažení výjimečně rozmanitého hudebního výrazu.
Accent, 2018
Václav Luks | dirigent
Leila Schayegh | housle
Collegium 1704
koncertní mistr | Ivan Iliev
violino I | Iveta Schwarz, Jan Hádek, Erick Dorset, Petra Ščevková
violino II | Simona Tydlitátová, Martin Kalista, Martina Kuncl Štillerová, Dominika Malecka
viola | Zdenka Procházková, Vadym Makarenko, František Kuncl
violoncello | Libor Mašek, Helena Matyášová
kontrabas | Miriam Shalinsky
cembalo | Emmanuel Frankenberg
hoboj | Katharina Andres, Olga Marulanda
fagot | Stephan von Hoff
lesní roh | Erwin Wieringa, Miroslav Rovenský
Josef Mysliveček
Houslový koncert D dur
Symfonie Es moll
Houslový koncert E dur
Ouvertura č. 2 A dur
Houslový koncert A dur
Nahrávka vyšla s laskavou podporou Vize 97, nadace Dagmar a Václava Havlových.
Leila Schayegh ve shodě s Václavem Luksem posiluje jedinečnost každého z nich – a to, že jsou melodicky výrazné, skutečně klasicistní, ale ve formě ještě volnější, ne tak pravidelné jako v případě klasicismu u některých jiných autorů. (…) Provedení má v sobě – přes veškerou střízlivost dobově poučené interpretace – také nádherně nespoutanou energii. Oduševnělost a technická a výrazová dokonalost je samozřejmostí, radost z muzikantské uvolněnosti je bonusem.
Peter Veber, Český rozhlas Vltava
Collegium 1704 exhibit the sensitivity and vivacity that has characterised their Zelenka explorations, while Leila Schayegh’s focused, vibrato-light tone is ideal for these concertos, whose solo line lies mainly in the sweet upper register but on occasion exploits the woodier lower regions of the violin. The music is worthwhile above all for its composer’s craftsmanship and offers a glimpse of what sort of sounds Mozart would have had in his head as he embarked upon his own youthful violin concertos.
David Threasher, Gramophone
