Druhou větou se proslavila také Sedmá symfonie Ludwiga van Beethovena, kterou vyvrcholil večer v Rudolfinu nazvaný Apoteóza tance. Právě toto slovní spojení totiž údajně na adresu Beethovenova díla použil Richard Wagner, když chtěl ilustrovat příbuznost orchestrální hudby a tance.
„Beethovenův originální, ježatý rukopis působí dodnes nesmírně silným a strhujícím dojmem. Wagnerova výpověď myslím věrně popisuje charakter celé symfonie, taneční víření je skutečně příznačné především pro první a čtvrtou větu. Jsem přesvědčený, že trochu té tanečnosti je i v druhé větě, která se často interpretuje jako smuteční pochod. Nicméně Beethovenovo tempo je nadepsáno allegretto, slušelo by jí tedy, a my se o to pokusíme, kdyby byla zbavena oné ponuré zatěžkanosti, s níž se často hrává,“ naznačil Václav Luks před koncertem interpretační záměr provedení slavného Beethovenova díla.
foto: Tokpa Korlo