W. A. Mozart – La clemenza di Tito (předehra)
J. Haydn – Symfonie č. 98 B dur, Hob.I/98
L. van Beethoven – Symfonie č. 7 A dur, op. 92
4. koncert sezóny 2022/23, 14. února 2023, Rudolfinum – Dvořákova síň
Již od prvních tónů Rudolfinem prostupoval velmi barevný a vyvážený zvuk. Hráči velmi zřetelně a jasně divákům ukázali každý drobný kontrast pomocí velmi přehledně čitelných barevných a artikulačních změn, což byl prvek, který se nesl celým večerem…V průběhu dynamických změn si orchestr stále držel krásný zvukový balanc, každý hráč byl při reakcích na změny velmi pohotový a suverénní. V kontrapunktických částech se i díky jasným nástupům jednotlivých hlasů posluchač ve struktuře nikdy neztratil. V částech repetitivních pak díky zvýrazněným barevným obměnám docházelo k neustálému zajímavému progresu…Po dohrání posledních akordů Beethovenových zavládlo v plném sále vskutku velké nadšení…Orchestr si užil zasloužené ovace ve stoje a publikum odcházelo ze sálu naplněno strhující hudbou. Collegium 1704 opět jasně prokázalo, že patří ke špičce. Je dobré, že se tento soubor vydává na exkurzy i mimo baroko; poskytne tím posluchačům u nás stále poměrně neobvyklou produkci, a to skutečně na úrovni. Jistě je již každý zvědav, kterého období se orchestr zhostí příště. Maxmilián Pilmaier, KlasikaPlus
Koncert začal Ouverturou k opeře La clemenza di Tito. Jednalo se o druhou Mozartovu operu, jež byla napsána přímo pro Prahu, a to v roce 1791 pro oslavu korunovace Leopolda II. českým králem…Tato úvodní skladba nás zaplavila radostnou atmosférou a pozitivní náladou. Následovala ji Haydnova Symfonie č. 98 B dur, což je jedna z jeho tzv. Londýnských symfonií…Ideu apoteózy tance plně naplnila třetí věta v rytmu menuetu, která nás pomyslně přenesla do plesového sálu a zahalila nás do něžného cembalového sóla. Celá skladba skončila rychlým finále v duchu rozverného tance a vysloužila si už před přestávkou z publika výkřiky „Bravo!“ a „Bravissimo!“ Po přestávce, teď už bez cembala, zazněla Symfonie č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena…V podání Collegia 1704 pod taktovkou Václava Lukse jsme se protančili celou skladbou, zvuk tympánů skladbě dodával na svižnosti, která vyvrcholila fenomenálním monumentálním zakončením ve vražedném tempu až na hranici hratelnosti. Poslední tóny doslova vystřelily publikum ze sedadel, celé Rudolfinum bouřlivě aplaudovalo, a i na tváři Václava Lukse bylo vidět zřetelné štěstí a radost z povedeného koncertu. Veronika Vojčáková, Opera +
