Koncert 12. 5. 2021, Obecní dům – Smetanova síň
Zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro
Bedřich Smetana: Má vlast
Žádná falešná romantika. Collegium 1704 přelomově zahájilo Pražské jaro.
„Dirigent Luks šel ve zkoumání partitury do nejmenších detailů. Jeho vize byla zřetelná, protože měl k dispozici nesmírně disciplinovaný soubor, který mu umožnil modelovat všechny ty drobné motivy, leckdy i jednotlivé tóny, přesně umísťovat akcenty.“ Dita Hradecká, aktualne.cz
Smetanova má vlast v premiéře Collegia 1704
Pro členy Luksova ansámblu, početně výrazně rozšířeného o významné instrumentalisty evropských souborů specializovaných na starou hudbu, to ovšem byla umělecká výzva. Rutinu, s níž se občas potýkalo každoroční festivalové uvádění Mé vlasti, nahradila premiérová atmosféra před třemi stovkami euforických diváků, jimž pilotní projekt ministerstva kultury dopřál štěstí z návratu do koncertního sálu. Martin Jemelka, Harmonie
Muzikant Václav Luks: Má vlast na Pražském jaru u kulatého stolu
Má vlast zazněla ve středu měkce i břeskně; kontrastně, co se týče sekcí; zazněla svěže s vypíchnutím basových linek, hlubokých tónů žesťů, hřmotných úderů tympánu a třesku činelů, zazněla obnaženěji a průhledněji, avšak i zastřeněji co do rejstříku nuancí. Měla jednotnou podobu a náladu. Petr Veber, Klasika Plus
Má vlast na Pražském jaru s Václavem Luksem: po čtvrtstoletí v autentickém zvuku
Po tónech české hymny se již u Vyšehradu zřetelně projevily kvality Luksova provedení – především neustálý vývoj a emocionální náboj jednotlivých hudebních frází s razantními (až skokovými) změnami temp a dynamiky mezi jednotlivými plochami, které se však Luksovi většinou dařilo zklenout do oblouku v rámci jednotlivých částí. Jan Venclík, Opera Plus
Tradice netradičně – tentokrát ne-Operní panorama Heleny Havlíkové
Hned s prvními takty české hymny, která koncert zahajovala, byl oproti interpretaci současnými orchestry zřejmý zásadní rozdíl v barvě zvuku. Ze záznamu zdaleka není tolik patrný. Pleno znělo měkce s oblou lahodností a pojivostí smyčcových a dechových nástrojů, které se přizpůsobily i žestě. O to „břeskněji“ dominovaly ostré svisty pikoly a hřměly rány činelů. Ve zvoleném počtu prvních a druhých houslí se mnohem intenzivněji prosazovaly hluboké polohy kontrabasů a violoncell a oproti běžné praxi tak vznikala nová balance zvukových poměrů a tím i plasticita hlasů partitury. Helena Havlíková, Opera Plus
Collegium 1704 a Má vlast – experiment, nebo nové dogma?
Ukázka zvuku dobových nástrojů a použití dobových výrazových prostředků jasně ukázaly, jak jsme dnes ulpěli na podobě díla, které při své premiéře znělo zřejmě zcela jinak.
Václav Metoděj Uhlíř, ČtenářiPlus, Klasika Plus